close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Andělé přece nepláčou II/III

29. června 2012 v 18:57 | Cestakrve |  Andělé přece nepláčou
A rovnou druhý díl Andělů. Užijte si ho


Andělé přece nepláčou II/III


Někdo s ní trhl a tím jí vzbudil. Otevřela oči a poplašeně sebou škubla. Před ní stál ten temný anděl, který jí sem přinesl. Beze slova jí otočil na břicho a rozpáral jí nožem šaty mezi křídly. Na chvíli odešel ke stolku v druhém koutě pokoje a Anděla si zvědavě sáhla na záda. Vykřikla bolestí, jak si sáhla přímo do otevřené čerstvé rány. Temný se polekaně otočil, jedním skokem byl u ní a rázně jí vrátil ruku zpět podél těla. Sledoval jí, jestli se znovu nepokusí sahat si do tak závažného zranění. Když se Anděla trochu uklidnila, odešel Temný zpět ke stolku a dál se v něm přehraboval. Dívka ho pozorovala. Připadal jí zvláštní. Jiný takový by jí ihned zabil, nebo nechal hnít v kobkách, dokud by nesvolila stát se jednou z Temných. Ale on ne, snad to i vypadalo, že se o ní chce starat.
Konečně našel, co hledal. Vrátil se k Anděle a vítězoslavně a tak trochu vtipně zvedl nad hlavu malou stříbrošedou kovovou krabičku. Anděla mu ale nevěnovala ani pousmání. Přisedl si k ní na postel, narovnal jí do pohodlnější polohy a otevřel piksličku. Anděla ucítila sirný zápach, linoucí se pokojem a otřásla se hnusem. Temný nabral trochu žluté masti na ruku a přiložil jí ji na záda. Sykla bolestí a zaťala pěsti. Nechtěla křičet, mohlo by to být nebezpečné jak pro ní, tak pro toho anděla a tak jen tiše trpěla. Bušila do přikrývky a křičela bolestí do polštáře pod sebou. Ale bolest pomalu odeznívala, až zmizela úplně. Cítila jen hebké velké dlaně Temného, který jí mast jemně roztíral po zádech. Unavená bolestí na chvíli usnula.
Vzbudila se až po pár hodinách. Temný seděl v rudém saténovém křesle a nehnutě jí pozoroval. Křídla pohodlně rozložené po stranách těla. Podívala se na něj ale kromě jeho rukou nebylo nic přes dlouhý hábit a kapuci vidět. Anděla si znova pomalu sáhla na záda. Čekala bolest, ale nahmatala jenom tenkou jizvu přes záda. Kývla na dík, ale Temný jí nevnímal. Chtěla na něj zavolat, vypadal jako ve snách. Nadechla se. V tom anděl vyskočil ze svého místa, doběhl k dívce a rázně jí zacpal pusu. Otočil se na dveře a potichu vyčkával, Anděla mu nevědomky tiskla ruku na svých rtech. Na chodbě řinčivě prošla stráž. Chvíli vyčkávali. Kroky se ztrácely v hloubi chodby, ale anděl se nenechal zmást. Otočil se zpět, když se ujistil, že nevykřikne, pustil její ústa a rázně vykročil ke dveřím. Prudce a nečekaně je rozrazil. Dovnitř vpadl po hlavě hlídač z chodby. Rychle se zvedl, oprášil se a stoupl si do pozoru před Temného. Ten se jen pousmál vojákově strachu. Jakmile ale viděl, že si voják všímá více Anděly, než jeho a vyděšeně kulí na dívku oči, bez okolků vytáhl meč a nebohého vojáka bez milosti probodl. Se smrtelným chropotem se starý muž svalil na zem, kde zůstal nehybně ležet. Anděla si při té zákeřné vraždě raději zakryla oči. Když se ujistila, že je po všem, dala dlaně z očí pryč. Temný bez jediného slova zastrčil meč, přešel k dívce a i když by už mohla chodit, uchopil jí do náruče a nesl z pokoje pryč. Anděla si všimla, že jakmile odešli, shromáždili se v pokoji s mrtvolou jakýsi černí brouci. Slyšela mlaskání trhaného masa a srkání malých hladových úst. Nevypadalo to tu bezpečně.
Temný jí nesl chodbou a přes velký černý sál ven k lávovým jezírkům. Anděla se bála, že jí do jednoho z nich hodlá hodit, ale on zabočil na most, po kterém sem poprvé přišli. Dívka nechápala, co se to děje, jakoby jí šel ten temný jen do pekla ukázat a potom vrátit zpět na zem.U hradu se začínali rojit vojáci a ukazovali směrem k nim.
Došli až k otvoru na povrch. Anděl roztáhl křídla a několika mocnýmimáchnutími vylétli nahoru. Nesl jí zpět lesem na pole. Anděla se rozklepala, že znovu uvidí ta zmasakrovaná těla, ale jaké bylo její překvapení, když místo krve a masa viděla vzrostlé lány ječmene.
"Proboha. Jak dlouho jsem tam byla?" Ukázala Anděla za sebe k lesu. Temný neodpověděl a postavil jí opatrně na zem. Opravdu nechápala,co se to dělo. Temný ukázal prstem nahoru. Otočila se a zaměřila zrak tam, kam jí ukazoval. Viděla krásné nadýchané červánky v západu slunce a na nic se vznášel…ano..ano opravdu to byl on! Tam, kde naposledy Anděla viděla jen trosky a ohořeliny, stál opět mohutný mramorově bělostný chrám andělů-ochránců.
Neváhala ani chvíli a rozletěla se k němu. Máchala bolavými křídly a přitom volala z plných plic na anděly uvnitř. Něco ale nebylo v pořádku. Všechno tady vypadalo stejně, jenže tu nikdo nebyl. Anděla proběhala celý chrám, ale ani ženky, ani zoubkové víly a ani samotné anděly nikde nenašla. Sedla si na schody do chrámu a přemýšlela, kam se asi poděli.
Temný vylétl nahoru na červánky a přisedl si k ní na schody. Začalo se stmívat a Anděla byla ospalá. Přeci jenom toho moc nenaspala a tak se přisunula blíž k andělovi a bezmyšlenkovitě se mu stulila do náruče. Temný sebou polekaně škubl. Takovou věc absolutně nečekal, ale roztáhl tmavý hábit a schoval dívku pod ním. Jeho tělo sálalo teplem i přes košili a tuniku. Strávili noc na schodech před chrámem.

Andělu vzbudily dotěrné paprsky slunce. Otevřela oči a ospale se kolem sebe rozhlédla. Nikde nebyl ani živáček. Podívala se na sebe. Spala natažená na schodech a přikrytá velkým kabátem Temného. Vedle ní leželo ovoce a zelenina ze statků na zemi. Žaludek Anděle přikázal, že je čas se konečně najíst a tak se pustila hltavě do snídaně. Po jídle hledala svého přítele a ochránce. Nikde ale nebyl k nalezení. Znovu prohledala chrám a blízká oblaka. Ani u brány nebe nikdo nebyl. Nakonec se s kabátem v rukou snesla na ječné pole. I tam bylo jako po vymření. Žádný člověk okolo nešel, zajíc neproběhl a ani ptáček nezazpíval. To nevypadalo dobře.
Proletěla se krajem. Opravdu se nikde nic nepohnulo. Snad jen vítr, jak si hrál se stébly trávy rozhýbával zem. Anděla volala a sháněla kohokoliv živého, nebo i mrtvého. Napadlo jí, že Temný bude v lese. S velkou nechutí se tam vydala. Zastavila se u chatky. Chvíli se rozhodovala a otevřela dveře. Zpráchnivělá prkna zaúpěla pod Anděliným náporem. Znovu jí ovál horký vzduch a pach síry. Stála tam v rámu dveří a dívala se do té hloubky pod sebou. Dole viděla nepatrný odlesk z lávových jezírek. Nevěděla,co dělat dál. Slétnout tam? To je možné, ale bylo tady velké riziko, že jí někdo chytí a potom zažije opravdové peklo. A co zavolat? To by šlo. No jo, ale jak? Neznala přece andělovo jméno. V tom si vzpomněla na tu dýku, kterou jí Temný rozpáral šaty mezi křídly. Byla stříbrná. Ne černá jako jeho meč..stříbrná. S runami na jílci. Znala jí, znala tu dýku. Chytila se rámu a naklonila se nad šachtu a z plných plic zakřičela dolů: "Stephene?! Stephene jsi tam? Stephene!"
Země se rozechvěla a Anděla přepadla dozadu na mokrý mech. Z šachty vylétla vysoká postava s kápí, ale bez pláště. Krátká vesta odhalovala svalnaté mužné paže. Na levém předloktí mu někdo, jistě bolestivě, silou sedřel kůži s malým modrým tetováním. I přes snahu mučitelů bylo na můži stále znatelně vidět áčko s protáhlou pravou nožičkou, přes ní šikmá čára a nad tímto spojením tečka. Tenhle znak patří vycvičeným andělům dobra a tím býval i její Stephen. Anděla se pomalu přiblížila k Temnému. Sklonila zvědavě hlavu dolů a pomalu mu sundávala kápi. Ani se nepohnul. Už nemohla vydržet to napětí a kápi mu z hlavy strhla. Na paprscích slunce, které sem padaly skrze stromy, se zaleskly dlouhé havraní vlasy stažené vzadu ledabyle do culíku. Anděla vydechla úžasem.
Temný zvedl hlavu a podíval se jí do očí. Jeho světle zelené oči pronikly dívce až do srdce. Kolem očí a na tvářích mu vystupovaly hluboké jizvy. Rty měl suché a popraskané od horka a popílku ohně. Anděla nevěřila vlastním očím. Její zachránce a temný pomocník je vlastně vycvičený anděl-ochránce zpečetěný nebeským tetováním na ruce a její starý přítel!
Přiblížila se k němu a opatrně mu sáhla na rameno "Stephene?" zašeptala. Země se znovu zachvěla. Anděla sotva udržela rovnováhu. Stephenpadl na kolena, držel se za srdce a rozkřičel bolestí, jakoby si znovu procházel ta neúnosná muka, která musel vytrpět. Anděla na něj znovu zavolala jménem, ale to vedlo jen k dalším otřesům půdy a Stephenovým bolestem.
Nakonec vše utichlo. Podívala se směrem k andělovi. Ležel roztažený na zemi a rychle oddechoval. Anděla se k němu doplazila. Posadila ho, opřela o sebe a konejšila, dokud se neuklidnil a přestal třást. Byl zesláblý. Přikryla ho jeho kabátem, zavřela dveře do pekla a dotáhla z lesa pořádnou větev, kterou zahradila vstup. Potom šla spícímu Stephenovi i sobě pro něco k jídlu. Cítila se najednou znovu v bezpečí. Její láska je s ní...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teryii Teryii | Web | 6. července 2012 v 23:07 | Reagovat

No, táto časť sa znova podarila :) Neuveriteľné množstvo opisov, slov, viet.. Je toho dosť :) Ale je to prehľadné a veľmi dobré :P Stephen je pekné meno, páči sa mi.. :) A Anděla nakoniec našla svoju lásku? Nemyslela som si, že sa to tak vyvinie :P Som zvedavá na ďalšiu časť :)
Teryii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama