close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Andělé přece nepláčou III/III

29. června 2012 v 19:24 | Cestakrve |  Andělé přece nepláčou
A do třetice poslední díl Andělů.
Užijte si ho.


Andělé přece nepláčou III/III



Anděla si dala pořádnou práci, než sehnala dostatek jídla jak pro ní, tak pro jejího přítele, který teď ležel na mechu v lese a klidně oddychoval ze spánku. Ve vylidněné vesnici našla bochník chleba, vodu,ovoce a zeleninu. Donesla to k Stephenovi a sedla si k němu. Celou dobu kontrolovala, jestli dýchá a tím se zabavila na celou hodinu. Otevřel oči a podíval se po ní. Jejich pohledy se střetly. Usmál se.
"Máš tady nějaké jídlo,"ukázala nesměle na hromadu potravin, zvedla se a pomalu odcházela směrem na pole. Stephen jí potom jistě dohoní. Roztáhla křídla a vylétla. Čekala na něj na schodech chrámu. Několika máchnutími perutí byl za chvíli u ní. Posadil se vedle ní a zíral mezi mráčky do prázdna.
"Co se ti to stalo?"zeptala se po chvíli. Odvrátil od ní pohled. "Můžeš mluvit?" vyptávala se dál Anděla. Stephen zatřásl nesouhlasně hlavou a odvrátil se od dívky s tvářemi v dlaních. "Promiň,to sem nechtěla. Chápu, že nechceš, nebonemůžeš," zašeptala a přisunula se k andělovi. Položila mu ruku na rameno. Cukl sebou. "Alespoň mi naznač, co se tobě a ostatním stalo….prosím..prosím... Stephene," tentokrát ho jeho pravé jméno nezranilo. Přimělo ho otočit se k dívce. Podívala se mu hluboko do zelených očí "mě můžeš věřit. Prosím, řekni, co se stalo se strážci. Kde je Infeliz, lidé a všechno zvířectvo?" při každé nové otázce se přisouvala blíž a blíž. Stephen zarytě odmítal.
Nikdy neviděla tak zvláštní oči. Zvláště na andělovi a obzvláště na Stephenovi. To asi dělala ta temná stránka jeho duše, že byl tak přitažlivý. Nedokázala se udržet. Bez varování se vrhla ke Stephenovi a hluboce ho políbila. Znovu se mu podívala do očí. Byl zaskočený ale polibek jí ve vteřině vrátil.
Zahřmělo a tma pokryla před chvílí ještě čisté modré nebe. Odtrhli se od sebe a zaběhli do chrámu. Andělská křídla jsou nepoužitelná, pokud zmoknou. Blesky létaly nebem a rozsvěcovaly chvilková světýlka v úplné tmě. Stephen zapálil svíčky v Andělině pokoji, zatímco ona seděla u okna a dívala se se zájmem ven. Přešel k ní a něžně jí políbil na rameno. Otočila se na něj a usmála se "jsem ospalá. Asi půjdu spát." řekla a zamířila k posteli s bílými nebesy. Anděl němě kývl a sedl si do druhého křesla u okna. Takhle strávil zbytek noci. I když by se vedle Anděly na postel vešel, nechtěl jí rušit ze zaslouženého spánku a nepohodlně usnul v křesle.
Slunce ho probudilo až pozdě dopoledne. Vykulil oči na bílá nebesa nad sebou. Ležel v měkké posteli zachumlaný v peřinách. Měl na sobě jen kalhoty. Boty, košile a tunika ležely pohozené na křesle. Tak přece jen zvítězily jeho city nad vírou. Posadil se, protáhl ztuhlá křídla. Až se zastyděl, když si vzpomněl na minulou noc. Řádně oblečený se vydal do chodeb za Andělou.
"Ahoj." zavolala za ním dívka. Lekl se, až poskočil metr dopředu. Ukázal si na srdce,aby předvedl, jak strašně se jí lekl. Rozesmála se a líbla ho na tvář, "v jídelně máme snídani,"chytla ho za ruku a vedla spletitými chodbičkami chrámu.

Den pomalu ubíhal a v pravé poledne vyrazili oba hledat kohokoliv živého. Zdálo se, že jediní živí tvorové jsou oni dva. Anděla si vzpomněla, že může být někdo živý stále dole v šachtě. Stephen o tom nechtěl ani slyšet, ale Anděla se nendechala ukonejšit, "buď půjdeš se mnou, nebo půjdu sama," dupla si a založila ruce. Neměl na vybranou, věěl, jak neoblomná Anděla je. Jako minule jí vzal do náruče a sletěl s ní dolů.
Jaké bylo Anděličino překvapení, když spatřila zástupy lidí spoutaných v okovech a potrhaných šatech, jak pracují na výstavbě nového a většího paláce. Kolem se to jen hemžilo černými brouky, kteří vyhlíželi svou další oběť. Anděla vytřeštila na Stephena oči. Sklopil zklamaně hlavu. "Tak proto jsi sem nechtěl jít!" otočila se rozhořčeně na anděla, "tys mě schovával a zatím zlo porazilo vše dobré a zničilo našeho boha!! Nenávidím tě!" zakřičela, otočila se a hodlala odejít zachránit ty nebožáky dole. Došla k mostu a roztáhla křídla. Někdo zakřičel. Anděla se otočila a než stihla cokoliv namítnout, trefil jí kámen do hlavy. Omdlela.
Probudil jí odporný zápach mokré slámy. Zvedla se, prozkoumala zranění a když zjistila, že krom malé ranky na hlavě jí nic není, porozhlédla se kolem. Visela v kleci nad hlubokou propastí. Dole se cosi pohybovalo a nevypadalo to zrovna bezpečně. Udělalo se jí z té hloubky špatně. Sedla si na bobek a přemýšlela. Kdo jí to uhodil? Možná, že tím křikem na sebe upozornila stráž a nebo, což bylo pro Andělu nemyslitelné, že jí uhodil sám Stephen...její Stephen. Bylo jí líto, že se na něj rozkřičela, přece jí pomohl a to nebyl podlý čin. Chtěl jí pomoct.
Uslyšela syknutí a ohlédla se. Na kraji propasti stál její známý temný anděl a posunky jí prosil o ticho. Poslechla ho a v duchu se radovala. Když viděla, jak riskuje svůj život jen pro to, aby jí vytáhl z klece, srdce jí radostí poskočilo. Posouval se krůček po krůčku úzkou římsou k páce od klece. Párkrát jen tak tak zamával rukama, aby nespal do jámy. Na tomhle místě asi nepůsobí magie, která ovládala jejich křídla. Dorazil tam v pořádku a spustil Andělinu klec na okraj římsy. Zaradovala se a Stephen se vydal stejně pomalinku zpátky, aby jí odemkl. Udělal ale jednu chybu, místo, aby se díval na cestu, otočil se na Andělu a v tu chvíli mu sklouzla noha. Zachytil se klece. U dna jámy se ozvalo nadšené skučení a vytí. Dívka se vyděsila a rychle ho chytila za ruce a snažila se ho vytáhnout. Něco jí napadlo. Pohledem se dohodli a společně rozhoupali klec nad jámou. Anděle bylo špatně ale pokus se podařil a Stephen se vyšvihl na širší římsu ve dveřích a vytáhl sebou i klec s dívkou. Rezavým klíčem otevřel dvířka a vytáhl jí ven. Klec se zhoupla zpátky a řetěz, na kterém visela se utrhl a padal za ohromného randálu do propasti. Anděla zbledla, ale byla v náručí svého miláčka a věděla, že ten jí jen tak nedá. Postavil jí na zem, chytli se za ruce a utíkali pryč z toho prokletého místa.
Anděla se najednou zastavila, vysmekla se Stephenovi z dlaně a rozeběhla se vedlejší chodbou pryč. Anděl se vyděsil a horečnatě běžel za ní. Utíkala cestou a poslouchala. Před chvílí zaslechla jakýsi známý zvuk. Jakoby šumění vln na moři jí vedlo kolem zamčených dveří a vězeňských cel. Cítila známý dotyk u srdce, který dokázala jen jedna bytost na světě. Doběhla na konec a začala bušit do dveří vlevo. Stephen jí doběhl a rázně jí zastavil ruku v ráně. "Co je? Víš, kdo je tam uvnitř?!!" křičela na něj. Němě přikývl, ale stále jí pevně držel za zápěstí. "Pusť mě!" vysmekla se mu ze sevření a dál bušila do okovaných dveří a volala "Infelizi? Infelizi…otče, pane jste tam? Odpovězte?Pane!"

Jako odpověď se jí dostalo jen další zašumění. "Ano…Ano je tam..musím ho zachránit"opakovala si Anděla a snažila se dobýt dovnitř. Stephen jí chytil za ruce a přitáhl si jí. Začala se vzpouzet, ale on si jí jen více přitáhl a podíval se jí do očí. Zmlkla a přestala s ním bojovat. Povolila svaly a zhroutila se mu do náruče "prosím pomoz mu. Pokud zemře, s ním zemřu i já. To snad chceš?" zoufale mu pohlédla do najednou ztuhlé tváře. Stephen se narovnal. Na tuhle maličkost úplně zapomněl. On byl teď stvoření pekel, patřil jinému pánu.
Odsunul dívku stranou a rozeběhl se proti dveřím. Ozvalo se hlasité rupnutí a dveře se pod náporem silných ramen rozlomily na kusy. Anděla proběhla kolem Stephena a šla pomoct Elianskému bohovi. Stephen si se zájmem prohlížel to zvláštní stvoření. Jeho mučitelé mu ho vymazali z hlavy. Teď ale znovu cítil, jak mu chladný přívětivý dotek obepíná zničené srdce. Byl to jakýsi modrostříbrný přízrak s dvěma safírovýma očima. Vypadal jako nahý člověk, ale jeho tělo zahalovaly přízrakovité vlny, které se přelévaly ze strany na stranu kolem jeho těla. Choulil v koutě kobky. Anděla ten přízrak postavila na neviditelné nohy a odváděla ho pomaličku pryč. Temný šel za nimi a popoháněl je k většímu útěku. Někdo jistě slyšel ty rány, které vydaly zničené dveře.
Doběhli na pláň s lávovými jezírky a vydali se po okraji jednoho z nich, aby je nikdo neviděl. Naštěstí ostatní temní andělé se věnovali otrokům a nevnímali trojici postav, plížících se za nimi. Někdo je ale přece jen spatřil a zavolal ochranku. Zatím Anděla stihla dovést boha k šachtě a roztáhla křídla. Slyšela křik a dusot několika nohou. Otočila se a viděla tři vycvičené temné anděly. Zastavili se pár metrů od nich. Cosi nesmyslného zamumlali a společně vyslali proti bohovi a dívce smrtící dávku kouzel. Anděla zakřičela a zavřela oči, nic se nestalo. Otevřela je a viděla vyděšené pohledy tří vojáků. Podívala se pod sebe. Stephen skočil do rány a teď ležel na zemi bez jediného hnutí. Naštvala se a jemně pustila Infelize z náručí. Vojáci se vyděsili jejího pohledu. Aniž kdy vystudovala magii andělů-strážců, vystřelila Anděla proti nim ledově bílé paprsky .Zasáhly všechny do jednoho. Temní se zhroutili na zem v kalužích černé krve.
Byla unavená z takové námahy, jakou vynaložila na kouzlo, ale přece jen se odhodlala. Chytila Stephena a obemkla ruku kolem jeho bezvládného těla. Potom vzala kolem průzračného pasu i zmučeného boha a roztáhla křídla. Prudce a silně máchla všemi páry perutí. Odlepili se od země a Anděla zaúpěla pod tíhou těch dvou. Vojáci se je snažili dostihnout, ale v tom se jejich zmožení lidští otroci vrhli do protiútoku a vpadli jim do zad s neskrývanou nenávistí.
Už viděla světlo. Dveře byly blízko a ona to určitě zvládne. Ale..ne..ne nedokáže to jsou moc těžcí a jí docházejí síly. Cítila čísi pohled zleva. Stephen se probral z prvotních mrákot a teď se na ní upřeně díval. Otočila k němu hlavu. Upřel na ní své zelené kočičí oči. Byly plné smutku, únavy ale i lásky k té mladičké dívce. Anděla se třásla tíhou těch dvou postav, které nesla. Znovu se podívala na anděla. On věděl, že už nemá naději na život. Byl smrtelně zraněný a nikdo mu už nemohl nijak pomoci. Temná magie je neúprosná. Ale udělá aspoň něco pro svou lásku.
"Zataras vchod,"zašeptal jí nečekaně do ucha. Poslední letmý dotek rtů a pohled do jeho smaragdových očí a Stephen se bez varování vysmekl Anděle z pevného náručí.
"Stephene nééé!!" zakřičela a natáhla bezmocně ruku dolů. Její miláček padal do hlubin a rychle ho pohlcovala temnota tam dole. Chvíli tak zůstala stát na místě a máchala prudce křídly. Chtěla se rozletět za ním, ale záchrana Infelize byla teď důležitější. Chytila ho pevněji kolem imaginárního pasu a vylétla s novou silou vstříc světlu.
Vylétli nahoru, Anděla posadila boha na zem a dotáhla velkou větev ke dveřím do pekla, přesně, jak jí řekl Stephen. Chvíli tam stála a dívala se zarytě do země. Nemohla ho zachránit. Potom se otočila, vzala svého boha podpaží a vedle ho zpět za nebeskou bránu.


Pomalu se schylovalo k večeru. Červánky pluly po nebi a pomaličku mizely v blížící se tmě. Lidé se vzpamatovali z jejich útrap v pekle a dávno už zapomněli.
Anděla seděla na schodech mramorového chrámu a dívala se na růžovoučké obláčky. Zrovna se pod chrámem objevil starý černý les, přes který se valila hustá mlha. Tam dole, na jeho okraji, se bělel velký kříž, obsypaný černými kameny. Malá vzpomínka na velkou lásku. Anděla se smutně pohladila po rostoucím bříšku. Znovu, jako snad každý den, ucítila na tvářích cosi horkého. Chrám na mráčcích putoval dál po nebi k západu. Anděla zvedla hlavu a utřela si rukávem slanou vodu z očí.

Ale…vždyť andělé přece nepláčou....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dan Dan | E-mail | Web | 30. června 2012 v 21:33 | Reagovat

Tvoj blog je super ;) aj príbehy čo som zatiaľ čítal ;) určite si prečítam aj ďalšie ;) nechcela by si navštíviť môj blog, prečítať si, čo som zatiaľ vytvoril a poprípade, ak by sa ti to páčilo aj spriateliť blogy, ak niečo také robíš :) s pozdravom Dan ;)

2 Teryii Teryii | Web | 6. července 2012 v 23:22 | Reagovat

Vidím, že moja sesterská stránka mi vyfúkla 1.koment :D Ale jeho koment sa mi páči :) Má pravdu :) Tento diel bol dojímavý a Stephen sa zachoval veľmi šľachetne :) Stratiť takto lásku a zostať sama, to by som nechcela :( Bol to nádherný príbeh, máš naozaj talent na opis a určite si prečítam aj niečo ďalšie :)
Bola by som veľmi rada, keby si sa tiež pozrela na môj blog a citujem Dana: poprípade, ak by sa ti to páčilo aj spriateliť blogy.. :D :)
Dúfam, že sa ti môj blog a poviedky budú páčiť :)
Tvoja Teryii

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama