Další díl příběhu o černém stvoření a křehké dívence. Jak bude jejich strastiplný život v lese pokračovat?
Sandra si uvědomila,že to zvíře,které jí miluje a chrání,začíná mít opravdu ráda.Společně se procházeli lesem a se smíchem proháněli zděšené zajíčky,učili se společně lovit,nebo jen tak seděli před jeskyní a jeden druhému v náručí, pozorovali západ slunce.Jednou si Sandra všimla,že draci,kteří touhle dobou táhli zpátky do severních lovišť,se čím dál častěji neobjevovali v tak hojném počtu jako doposud. Nebe bylo čisté a bez jediného mráčku.Otočila se se zájmem na svého přítele. Stačila jí chvilička, aby na jeho tváři poznala,že něco není dobře.
,,Draci vymírají..."
promluvila Idrova mysl k Sandře.
"Lidé loví jejich bývalou kořist a zabíjejí i je samotné pro drahocennou kůži a drápy.Lord Boret chce získat drápy a kůži nejvzácnějšího draka na světě.Drak Goront je největší mág Dračí říše. Kouzla prostoupila i jeho kůží skrz naskrz,takže má nesmírnou moc.Boret chce draka zabít a sám se stát pánem nad dračím klanem.Lord žije na hradě nedaleko nás,ty už jsi se s ním potkala.Byl to vůdce těch krutých lovců,kteří mě postřelili."
Idra sklonil hlavu a zamyslel se.Sandra se vymrštila na nohy
,,V tom případě musíme Draka najít dřív a pomoct mu!"
otočila se a odběhla si sbalit na cestu.
Idra se ani nesnažil jí v tom zabránit.Přece jen,je to svérázná holka a stojí si za svým,takže by byla marná snaha jí něco vymlouvat.Během půl hodiny byli oba připraveni k odchodu.Sandra si přen nedávnem ušila z vydělaných kůží ulovených zvířat docela slušivý obleček,takže teď vypadala, jako malá hnědá napodobenina Idry.Nastával podvečer,když pár vyrazil na svou cestu za dračím čarodějem Gorontem.
,,Jak je to ještě daleko?"
Kňourala unaveně Sandra,když se vláčela za černou postavou,která se jí pomalinku vzdalovala.
,,Idro počkej nejsem tak rychlá,jako ty..jak je ještě daleko to dračí panství?!"
ptala se už nejmíň po sté.Příšera se zastavila a otočila se otráveně na dívku.Sandra si všimla jeho utrápeného a naštvaného výrazu,zastrčila bojácně hlavu mezi ramena a raději už mlčela.
,Pár mil lesem a potom už začínají skály.Tam bychom měli hledat vstup.. Lidská noha tam zatím nevkročila a to je dobře.To místo znají jen a jen zvířata a kouzelné bytosti a lidé jistě nejsou ani jedním z toho."
Idra se zamračil, otočil se a raději šel dál po klikaté cestičce.Sandra si utrápeně vzdychla a šla za ním.,,Teda kdybych věděla,že to bude tak daleko,tak se na nějakého draka vybodnu,ale když už jsme tady,tak to snad dojdu."Vlevo od ní zašustilo křoví,vyděšeně se ohlédla a pátravýma očima přejela lesní podrost. ,,Jen se bojím,že tam nedojdu v celku."Otočila se a raději si pospíšila,aby se jí Idra neztratil z dohledu.K ránu les viditelně prořídl a začaly se objevovat balvany a doposud vcelku pohodlná cesta se pomalu přeměnila na hrbolatou a kamenitou stezku.,,Huf huf huf."funěla Sandra,když se snažila dostat přes jeden balvan,který se nechtěl hnout z místa a zarputile si stál na tom,že prostě bude ležet přímo přes cestu.Idra se kysele usmíval,když Sandru sundal z balvanu.
,,Tady je to." Šeptal hluboký hlas v dívčině hlavě.Stáli před obrovskou šedou horou.
,,Tak." založila si Sandra ruce na prsou. ,,Kam teď experte?!" sledovala zvíře,jak ohledává špičatou stěnu s mnoha výčnělky. Nakonec přece jen narazil na větší spáru,která by mohla být vchod.Sandra přešla k Idrovi
,,Tak tudy by se protáhl tak maximálně hodně pohublý sysel."podotkla sarkasticky a usmála se na svého přítele.
,,Co dál?"Idra se jen pousmál,až poodhalil zuby špičaté jako jehličky,a zasunul pravou packu do spáry ve skále.Sandře zmizel potutelný úsměv z obličeje a rychle se musela chytit nějakého kamene,když se zem pod nimi začala otřásat.Dívka vykulila oči a otevřela užasle pusu,když se před ní skála několik metrů v délce zasunula dovnitř a odhalila tak dlouhou cestu,na jejímž konci svítilo žhavé slunce.
,,Jdeme." Zavelel Idra,popadl Sandřinu ruku a rychle s ní vběhl dovnitř.Skále se za jejich zády pomalu zasouvala dovnitř.Sandra chvíli nevěřila svým očím a pořád se ohlížela za Idrovo rameno na výhružnou černou skálu a všimla si jakéhosi pohybu.
,,To byla jen myš..určitě."uklidnila se a v tu chvíli si musela zakrýt oči,jak jí oslnil prudký paprsek slunce.Stála na zasluněné, trávou porostlé pláni.Všude to hýřilo barvami a i pár zvířat se tubezcílně potulovalo.
,,Tam." ukázal Idra na dominující jeskyni porostlou mechem.
,,Brr tam si di sám mě tam nedostaneš!"Ošila se Sandra jenže to už jí Idra valil před sebou.
,,Tak to v žádném případě..Chtěla jsi sem tak jsme tady teď si to skus sama." Postrčil jí před jeskyni,která už z dálky dýchala horkem a zatuchlinou.
,,No fuj." ošila se Sandra a s rukama bojácně zkříženýma na prsou procházela kluzkou cestičkou v jeskyni,zvíře šlo za ní.Idra se otočil za stínem,který cítil,až se mu zježila srst.
Nikde nic nebylo,ale všechna zvěř z louky zmizela a ptáci přestali zpívat.Idra se otočil a šel se podívat,co se stalo.Sandra už nestihla zareagovat,když přes jejího přítele kdosi přehodil síť a odvláčel ho pryč.Sandra vyběhla před jeskyni ale zahlédla už jenom zašustění houštiny u jeskyně.
,,Idro..IDROOO."volala z plných plic dívka a pobíhala po paloučku. Zatímco se marně snažila najít svého velkého přítele,královi panoši se potajmu prokradli do jeskyně k drakovi.Za sebou táhli několik velkých řetězů s háky a pár z vojáků neslo obrovské píky.
Sandra doběhla ke stěně jeskyně pokryté šarlatovou krví a černými chlupy. Pod tím ležel zhroucený polomrtvý Idra a přerývaně dýchal.Sandra mu stěží pomohla vstát,když se země otřásla a z hlouby jeskyně se ozval mohutný burácivý řev draka.Dívka poskočila a ohlédla se přes řídký lesík,odkud šel řev. Opřela omámeného Idru o skálu a běžela zkontrolovat,co se vlastně děje.Opatrně vešla do jeskyně.Už na ní kupodivu nedýchl ten horký puch jako před tím. Pomalu se sunula při zdi do útrob jeskyně.
,,Ahoj maličká."ozval se za ní pobavený skřípavý hlas.Sandra se prudce otočila,ale stihla jen zahlédnout rozcuchané hnědé vlasy a velkou jizvu na mužově pravém předloktí, to když jí házel pytel přes hlavu.