close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

druhý díl příběhu;-)

9. května 2008 v 20:42 | Žabka |  Boj lásky
Boj lásky druhý díl

Spala dlouho a po probuzení jí přes nos pohladila sladká vůně lesního ovoce,které leželo na hromádce vedle ní.Zrovna dojídala,když se objevil Kevin.Vyšel z lesa lehkým krokem,zastavil se u Míny a natáhl k ní ruku.Poslušně vstala a zadívala se mu zblízka do očí.Elf se zastavil v pohybu a mírně se k dívce naklonil.Netušil co dělá,ale cosi uvnitř ho k tomu nabádalo.Mína přivřela oči a čekala dotek jeho rtů.Z lesa se ozvalo zařehtání koně a kdosi vyrazil směrem k nim.Kevin od Míny ihned odskočil a sledoval,jak se k nim blíží krásná dívka na kaštanově hnědém koni.Otočila zvíře bokem k nim a kriticky si tu dvojici prohlédla.Pohled se jí zastavil na Míně.Nakrčila znechuceně nos a spustila na Kevina elfštinou.Mína jim moc nerozuměla,zjevně používali jiný dialekt než ona znala,ale i tak bylo poznat,že se o něčem hádají.Nakonec na něj dívka cosi křikla a uraženě odjela do lesa.Kevin sklopil hlavu.,,Děje se něco?" snažila se mu Mína podívat do očí.,,Ne nic."zašeptal,zvedl odhodlaně hlavu a vyrazil rázným krokem za jezdkyní.Mína cupitala za ním co jí nohy stačily.Po chvíli les prořídl a místo lesní pěšinky se začala objevovat kamenitá cestička a nakonec i dlážděný chodníček v trávě.Lesní porost se roztáhl na strany a Kevinovi i Míně se naskytl pohled na nádherné město uprostřed lesa.Dívka stála a nevěřila svým očím. Vždy si myslela,že elfové žijí jen bojem,že jejich obydlí jsou postaveny z kůže obětí a neumí nic jiného,než se neustále připravovat k dalšímu boji.Tady to ale žilo poklidným venkovským životem.Domky byly z bílého kamene a kolem nich krásné zahrádky plně bylinek,keřů a mohutných stromů.Po hebké trávě pobíhaly elfí děti a hrály si se zářivě modrými vážkami,které sem přilétaly z nedalekého jezírka.Mína se nemohla vynadívat na tu krásu.,,Tudy."vydal se Kevin po jedné z cestiček mezi domy.Dívka ho jako ve snu následovala.Občas kolem nich prošel nějaký elf,ale většinou je ani nevnímali.Jen několik z nich se podívalo na Mínu a zastavilo se v kroku ohromeni tím,že viděli lidskou rasu v jejich nádherném městě.Kevin to nevnímal a mířil si to pevným krokem k lesu,odkud zářil bělostný mramor elfího paláce.Mína se otřásla chladem,když vešli do stínu lesa a ostražitě se rozhlížela kolem.Ve stínech staletých stromů se leskly stovky párů modrých očí,které hlídaly klid jejich pána v paláci.Mína mimoděk popoběhla a přitiskla se ke Kevinovi.Trochu sebou cukl,když se mu přitulila k paži,ale pokračoval v cestě,jakoby se nic nedělo.U brány seděli dva prazvláštní tvorové.Jejich hlavy byly hlavami jelena,tělo pokrývaly šupiny ještěrky a na tlapách dlouhé černé drápy.Elf kolem nich prošel jakoby nic,ale na Mínu začaly příšery nebezpečně vrčet.Zastavila se,,Já raději počkám venku."pípla vyděšeně Elf se pro ní vrátil a společně vešli do studené haly paláce.Po několika krocích se objevily dveře,za kterými byl trůní sál.Kevin poklekl před svým králem a to samé raději udělala i Mína.,,Co tu chce ta lidská cháska?!"zahřímal starý král a znaveně se opřel do trůnu.Kevin spustil opět ve svém rodném jazyce,aby se král ujistil,že mluví pravdu.Elfí jazyk byl natolik protkán kouzly,že ani jedna malá lež,vyřčená ve zlém,by jejich mluvčího ihned na místě usmrtila.Král pozorně naslouchal hlasu svého poddaného,který mu vyprávěl,jak ho dotyčná lidská dívka zachránila a že je vázán slibem k ní.,,Dobře.Zachránila jsi mého syna děvče a tím sis získala naše přátelství." kývl k Míně,která ohromeně pozorovala Kevina.,,Synu.."tmavovlasý elf zvedl ke králi hlavu.,,Jdi se připravit.Zítra vyjíždíme do boje."Mína vytřeštila oči.Elf uposlechl přání svého otce,otočil se a vyšel z trůnního sálu.Dívka mu byla v patách.,,Řekni že se neutkáte s lidmi...slib mi to."chytila ho za rameno a elf se otočil.,,Máš jediné štěstí,že sis krále naklonila....jinak by tě už žrali vlci."vysmekl se jí.Došel a ž k bráně ven. ,,Neříkej,že by jsi mě jim nechal."Kevin se po jejích slovech zastavil.Mína udělala krok k němu.Elf se prudce otočil,přešel k ní,přitáhl si jí za pas a políbil.,,Nemotej se do věcí do kterých ti nic není."pustil jí a s kamenným pohledem zmizel mezi stromy.
Míny se ujaly dvě elfí dívky z vesnice.Jako jedny z mála byly shovívavé a měly rády lidskou rasu.Dívka jim pověděla všechno o útěku z hradu a snila nad tím,jak krásný by byl svět bez soubojů lidí a elfů.Společně plánovaly odboj proti zítřejší bitvě.
Ráno se na louce shromáždili všichni schopní elfové a elfí lučištnice.Mezi nimi seděl na svém černém koni starý král se svým synem po boku.Kevin se netvářil dvakrát šťastně.V ruce držel svůj ebenový luk a zarytě pozoroval zem.,,Synu co se děje?" chytil ho král za rameno..Elf sebou cuknul a jakoby se probudil.,,V pořádku."usmál se nevesele a rozhlédl se po ostatních.Nikde neviděl svou lidskou přítelkyni.V hlavě se mu rojily tisíce myšlenek a on je neuměl rozdělit.Připadal si uvnitř jakoby prázdný, když si uvědomil,že nemá Mínu vedle sebe.Byl tak zabraný do myšlení,že si ani nevšiml nově přijíždějícího bojovníka.Narozdíl od ostatních elfů měl helmu s hledím a jeho zlatá zbroj mu byla trochu volná.V ruce tiskl tisový luk a na zádech nesl dlouhý elfí meč.,,Jedeme."zvolal král.Vojsko se na ta slova ihned sešikovalo a vyrazilo pod vedením svého pána k bojišti před hradem lidí k osudové bitvě.Kevin jel poslední. Nějak se mu nezdál ten nový bojovník,zdálo se mu,že ani neví,jak správně napnout luk.Elfové začali zpívat bojovou píseň.Kevin se k nim přidal a takhle dorazili na bojovou pláň.Už je tam čekalo lidské vojsko.Po chvíli zastrašování na dálku se obě vojska vydala naproti sobě.Lidé byli obvykle pěší jen král seděl na koni.Zato elfí linie byly po zuby ozbrojené a co víc,měly lučištníky.Lidské šiky padaly jako mouchy pod záplavami černých šípů a ti co přežili byli udupáni k smrti krvežíznivými jezdci a jejich koňmi.Kevin se probíjel do středu vojska,přímo ke králi té odporné lidské rasy.Znovu si vzpomněl na Mínu a ani se nevšiml,že ho jeden bojovník strhl z koně a hodlal ho probodnout..Do trasy špice meče se postavil cizí elfí meč.Kevin otevřel oči, když necítil v těle chladné železo.Onen prazvláštní elfí bojovník právě sváděl krvavou bitvu s člověkem.Nakonec muž padl pod smrtící ranou.Kevin se postavil a přešel ke svému zachránci.Natáhl ruku,aby mu sundal helmu a zjistil,kdo je onen voják.Silná rána je odhodila od sebe,když mezi ně vjel lidský král.Seskočil z koně,podíval se na ležícího vojáka a jeho pohled se zastavil na elfím princi.Spokojeně se usmál a tasil svůj meč.Kevin ho napodobil a napřáhl se k ráně.Král jeho výpad vykryl a ohnal se mu po nechráněném břiše.Elf padl na kolena,pustil meč a držel se křečovitě za krvácející ránu.,,Jsi jen výplod fantasie matky přírody elfe.A musíš být vyhuben."napřáhl meč k ráně,která měla ukončit život mladého dědice trůnu.Kevin se smířil se svým osudem. Naposledy zabloudil vzpomínkami k té lidské dívce.K té dívce,která mu pomohla z vězení a zachránila tím život.Uvědomil si,jak moc mu Mína chybí a že k ní cítí víc než nenávist elfům tak vlastní.Sklopil hlavu a čekal.Vzduchem prolétl kovový svist a mrtvé tělo padlo na krví zborcenou trávu.,,Jsi v pořádku?."přiklekl elfí bojovník u klečícího muže a zvedl mu hlavu.Kevin vytřeštil oči a konečně stáhl svému zachránci helmu.
Všichni ustali v boji,když se rozneslo,že lidský král padl.
Vedle chladnoucího těla mrtvého krále se drželi v obětí elfí princ a lidská princezna. Všichni bojovníci se rozešli bez jediného slova do svých domovů.Sebou brali mrtvé a zraněné,aby se o ně důstojně postarali.Jako jediný dědic lidského kraje byla králova dcera.Mína s Kevinem se však někam ztratili.Poslové z elfího i lidského království je vyráželi společně hledat po kraji.Marně.Mladý elf a dívka z rodu lidí odešli žít jinam. Někam,kde nikdy nikdo nepoznal války a nesvár.Od těch dob se nikdy nevedly války mezi rody.Od těch dob svítilo slunce pro všechny.
,,Heh?"probrala se Mína na gauči v obýváku,když s ní sourozenci surově třásli,aby se šla najíst.nechápavě si prohrábla vlasy a zavadila o svoje ucho.Zasekla se v kroku. Znovu si ohmatala.Bylo normální.Ale přísahala by,že ještě před chvílí bylo špičaté.
Konec:))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama