Další z řady kluků Backstreet Boys je Kevin Richardson.Přeji hezké počtení:))
Dnes jsme se vydali vyhledat nejstaršího člena skupiny-Kevina Scota Richardsona.Naše pátrání nás zavedlo na velmi zvláštní místo,do městského kostela,kde jsme narazili na Kevina.Seděl na lavici na kůru a tvrdě spal.Našemu štábu se ho podařilo probrat k vědomí a vytáhnout z něj pár důvěrných informací.Stálo to velkou námahu a spoustu trpělivosti,protože ze zpěváka vypadla maximálně jedna věta za dvě minuty.Mezitím nám kameraman zkameněl a zbytek štábu v autě usnul.Tady máte jeho vyprávění.
Připadalo mi bláznivé,jít na konkurz zpěváků,ale když jsem slíbil bratránkovi,že s ním půjdu,šel jsem tedy.Nevěděl jsem,co tam dělat.Stál jsem v hale plné lidí a čekal na Briana.Přihopsal ke mě takový malý klučina s blonďatými vlasy.Postavil se přede mě a chvíli koukal,dokud mi přátelsky nepodal ruku a nepředstavil se mi.Stiskl jsem mu ruku,ale asi jsem moc nezvládl svou sílu a tu ruku mu ve své trochu podrtil,také se na to patřičně tvářil.S bolestným,ale šťastným obličejem vyrazil pátrat po dalších nových kamarádech.Zastavil se před tmavou postavou schovanou ve tmě.Myslím,že ta osoba ani v nejmenším nestála o pozornost a zvláště takového dítěte,jako byl ten blonďáček.Konečně zavolali Brianovo jméno a já s bratránkem jsme vyrazili vstříc dvoukřídlým dveřím,vedoucím do sálu.Postával jsem tam na kraji podia a poslouchal,jak porotci hodnotí Briana a jen jsem se usmíval.Úsměv mi ale rychle zmizel z obličeje,když mě ti lidé vyzvali,abych jim taky něco zazpíval.Zkameněl jsem na místě a jen bratrancovy prosebné oči mě dokázaly rozhýbat a dojít doprostřed podia k němu.Rozklepala se mi kolena a myslel jsem,že ze sebe nevydám ani hlásku,ale porotě se můj hlas líbil a poslali mě i s bratránkem v soutěži dál.Nakonec nás zbylo zhruba sedm.Měl jsem radost,že se tam dostal i ten prťous a k mému zklamání i ten tajemnej kluk.Porota nás vyzívala jednoho po druhém,aby zazpívali a,protože jsem stál nevědomky na začátku,vybrali jako prvního mě.Zasekl jsem se leknutím a sykl na Briana,aby si se mnou vyměnil místo,že bych nezvládl zpívat první ale to pako mě ještě postrčilo dopředu.Začal jsem rozpačitě zpívat a přitom se snažil nekoukat na porotu.Bohužel jsem to moc dlouho nevydržel a podíval se na jednu ženu v porotě.Zjevně jsem se jí zalíbil ale já prostě nejsem na sedmdesátky.Jakmile jsem se na tu starou fosílii podíval,vyskočil mi hlas a já byl v troubě.Začal jsem sípat a Brian mě ihned valil na židli,kde mi nosil vodu.Víceméně mi všechna tekutina skončila na hlavě,musel jsem se probrat z toho šoku.Bohužel to moc nepomáhalo,mokrý jsem se té ženské snad líbil ještě víc!Měl jsem nervy v kýblu a jeden otravný kluk se mi dokonce začal smát.Neměl čemu,bejt na mém místě on,asi by se netvářil jinak.Dostal jsem nápad a schválně tu ženu začal naoko svádět.Byl jsem vynervovaný a tím jsem se aspoň zbavil nervozity.Postavil jsem se a nechal vodu stéct mi pod tričko.Šíleně to studilo ale co bych neudělal pro svůj klid.Zaklepal jsem hlavou,až si Brian ždímal tričko,a postavil se zpátky na své místo.Rošťácky jsem si prohrábl vlasy a s tou kostrou to málem švihlo dozadu.Potichu jsem se usmál a hned mi bylo líp.
Když odzpívali i ostatní,porota vyhodila další dva kluky,až jsme zbyli jen my-Brian,já,ten blonďáček,temnej týpek a to tlemící se hovado s černým čírem.Rejža,kterej byl vedoucí porotce,nás vykopl ven,že si to ještě musí rozmyslet,kdo z nás bude superstar.Sedl jsem si vedle Briana na židli a zamyslel se.Po chvíli jsem si všiml čísiho pohledu.Rozhlédl jsem se a viděl,že se na mě upírají dvě velké hnědé oči toho posměváčka z podia.Významně jsem pozvedl obočí a podíval se na něj.Schoulil se do sebe strachy a raději si položil klidně hlavu na toho klučíka,kterého se mezitím ujal.Po pár hodinách se konečně někomu uráčilo a poslal k nám jednu z porotkyň,k mému zděšení tu starou vykopávku.Řekla nám,že jestli chceme,udělají z nás skupinu,jen si musíme vymyslet jméno.Jakmile odešla(ještě na mě stihla,podle ní,svádivě mrknout)a zavřela za sebou dveře,začali jsme se představovat.Ten kluk v černé mikině si stáhol kapuci a sundal brýle.Jako k prvnímu přišel ke mě a představil se jako Alex McLean.Obvykle dám hlavně na první dojem,ale u tohohle kluka sem se hodně zmýlil v mém posouzení,byl docela příjemný a veselý na rapera,za jakého jsem ho bral.Druhý se ke mě ospale přišoural dvanáctiletý Nick Carter a poslední,koho jsem ten večer poznal,byl náš latinský milovník Howie Dorought.Dali jsme se dohromady a po roce někdo,myslím,že to byl Nick,přišels nápadem na naše jméno-Backstreet BoysMám kluky rád,jsou to super kamarádi a doufám,že mě zase vezmou po nějaké době zpátky,až mě oželí nezpívat s nimi *smích*
Kevinovo vyprávění skončilo několik minut po půlnoci,i když podle nás začalo někdy kolem tří odpoledne.Snad se nám poštěstí,a seženeme i posledního do pětice-Nicka Cartera
Váš utahaný štáb Hurikán49

tak kevin je snad nejlepší