Slíbila jsem kámošce,že to udělám,tak to dělám.Skusím rozčrtnout život všech kluků z BsB(snad mě chápete ale až si tohle přečtete,pochopíte)Začneme třeba namátkou.....u Howieho(podotýkám,že všechno je smyšlené tak se neděste:)))
Předěláno 22.7.2012
Už jako malého hocha ho museli vychovávat prazvláštní rodiče. Zřejmě si jeho maminka spíše přála holčičku, které by mohla pléct copánky a zpívat písničky...A tak se zrodil Howard Dwaine Dorough. Dostal se do skupiny zajímavých lidí.
Naše tajné komando Hurikán49 vypátralo Howardovu tajnou skrýš a našlo i jeho deník, do kterého si zapisoval všechny své tajnosti.
Zde je úryvek z deníčku Howarda Dorougha:
28 srpna 1992 Neděle
Zase ty hrozný konkurzy! Maminka mě nenechá chvíli na pokoji a to už je mi 19 let! Taky bych skusil žít po svým! Ale to ona ne. To je pořád ,,Howiečku tohle Howiečku tamto"ááááááááááááááá ještě že mám tebe deníčku.
3 září 1992 Sobota
Maminka mě přihlásila do konkurzu pro mladé začínající zpěváky. Mám dojem, že mě slyšela zpívat, když jsem se koupal.
Je tu plno lidí, nemám to rád. Maminka na mě dělá ještě poslední úpravy a posílá mě zpívat.
Nojo čtyřčlenná porota jako vždy, co sem tak viděl v televizi. Řekli mi a já spustil.
Moje předělávka ,,skákal pes" se jim tolik líbila, že mě vzali mezi vybranou desítku kluků. Zvláště někteří byli dost nepříjemní.
Jeden kluk s pískovými vlasy furt dělá nějaký blbosti a rozesmívá porotu (podlejzák jeden). Dokonce se zkouší zavděčit imitací Kačera Donalda. Hrozný to ti řeknu deníčku...i když toho kačera dělá vážně dokonale.
Potom je tu s ním takovej divnej kluk..on to snad neni kluk spíš kolos. Je vysokej, tmavovlasej a nevypadá moc živě. Ale porotě se líbí tak se asi nedá nic dělat.
Vpravo ode mě stojí divnej tichej hnědovlasej rebel a vypadá fakt sebejistě, ani trochu se mi nelíbí.
A potom je tady ještě takovej maličkatej blonďáček. Skoro sem na něj šlápl. Nemůže mu být víc než 10 let.
Bože za co mě trestáš?!
Vypadli další tři kluci a zbylo nás sedm. Ta čtveřice se pořád drží, i když ten tmavovlasej golem měl jednou namále, když trochu přetáhl vysokou notu a vypadl mu hlas. Potom celou dobu seděl na židli, sípal a "kačer Donald" mu nosil jedno pití za druhým. Zasmál jsem se mu, ale když jsem zjistil, že jsem jedinej, zmlkl sem.
Už jsme tady víc než čtyři hodiny a začínám mít hlad.
Vypadli další dva kluci a zbylo jen nás pět: Kolos, kačer, dítě, rebel a já. Porotci se nemohli za žádnýho boha dohodnout a tak nás poslali ven, že si to rozmyslí a potom nás zavolají. Všichni jsme posmutněli a otočili se k odchodu. Začínám s těmi kluky soucítit a myslím, že mám nového kamaráda. Ten desetiletej klučina to nevydržel a rozbrečel se a páč jeho rodiče jsme nikde neviděli, jal jsem se ho uklidňovat. Seděli jsme na židlích přede dveřmi a vyčkávali.
Čekali jsme takhle do večera. Blonďáček už mi dávno usnul hlavou na rameni, rebel už hodinu pochodoval halou sem a tam a kačer se začínal pomalu nudit a tak se začal učit nový zvuky. Za celou tu dobu sem si nestihl všimnout, že by se ten tmavovlasej kolos vůbec pohnul, on snad ani nemrkal! Začínal jsem mít depku a opravdu POŘÁDNÝ hlad.
Konečně někdo otevřel dveře a ven vyšla jedna z porotkyň. Všichni se ihned probrali a poslouchali jí. Pamatuji si to slovo od slova. Řekla:"Jelikož jste všichni výteční zpěváci a tanečníci, rozhodli jsme se, že z vás pěti bude skvělá skupina."
Zarazil jsem se. I ostatní ustali v pohybu a jen na tu ženu zírali s otevřenou pusou.
"Stačí, když si vymyslíte jméno a můžete rozjet slibnou kariéru",pousmála se a odešla.
Prohlédl jsem si své "spoluzpěváky"a ani trochu se mi to nezamlouvalo. I ostatní byli zmatení, ale k mému překvapení se tomu zasmáli a začali se navzájem představovat. Neochotně jsem se zvedl a podal si se všemi ruce. Tak sem aspoň zjistil, že kačer Donald je vlastně Brian Littrell a ten Kolos že je jeho starší bratranec Kevin Richardson. Rebel byl celkem v poho týpek Alex J. McLean a blonďatej modrookej prcek Nick Carter. No super tohle teda bude kariéra....
20.Dubna 1993 úterý
Stačil rok a docela jsem na tu partu změnil názor. Mamince se sice kluci moc nelíbí ale co já s tím?! Konečně jsme si vymysleli název pro naší skupinu. Nick jen tak plácnul, že ho kluci ze školy pojmenovali Backstreet Boy. Nevěděli jsme,co to znamená, až když nám to místo ukázal. Backstreet nebylo nic jiného, než obrovský starý obchod se spoustou obchodů s hračkami a sportovním oblečením, kam Nick velmirád chodil. Docela se nám to místo líbilo, tak jsme si vyžádali svolení a ihned letěli za šéfy studií s jménem skupiny. Šéfík byl spokojenej. Co spokojenej...šťastnej!! Tak sme konečně dostali oficiální jméno. Byli jsme nová skupina. Skupina BACKSTREET BOYS...
Co je dál se nám bohužel nepodařilo získat, protože pravý majitel deníčku se vrátil a před námi stránku se zbytkem příběhu na posezení snědl. Prý to chtělo trochu přisolit. Potom nás vyhnal pryč.
Ale nebojte se, Komando Hurikán49 vám přinese další příběhy z ostatních deníčků a zápisků kluků z Backstreet Boys.

no to je dokonalý!!!