Další díl "BsB pod lupou" nám sebou přináší i svěděctví Alexe J. McLeana.Příjemně si to užijte.
Upraveno Cestakrve 22.7.2012
Náš štáb věhlasného Hurikánu49 opět boduje na nejvyšších příčkách. Tentokrát se nám podařilo ulovit reportáž s Alexandrem Jamesem McLeanem alias A.J.em. Náš tým ho spatřil, jak mizí za rohem svého domu. Díky důmyslné lsti se nám podařilo dostat se až ke zpěvákovi domů a tam ho vyzpovídat ze všeho, co si pamatoval z onoho dne, kdy byla založena jejich skupina.
No to bylo tak: Rozhodl jsem se, že vyzkouším nějaký sport nebo něco takovýho. Nebavilo mě nic od boxu po balet a tak, když jsem viděl na jedný zdi plakát s výzvou ke zpěvu, samozřejmě jsem se přihlásil. Když tam jde každej blbec, tak já můžu taky-řekl jsem si a vyrazil směr divadlo, kde se měl konkurz odehrávat. Moc sem se nemýlil. Opravdu samej blbec kam jen oko dohlédlo. Bylo tam narváno a všichni se to pokoušeli zpívat alespoň na úrovni vrány. To bylo dost i na moje uši a to snesu hodně!
Sedl jsem si do kouta, natáhl kapucu přes hlavu a nasadil brýle. Kolem prošlo pár kluků, kteří na mě nechápavě koukali a dokonce i holky, které tam byly většinou jako doprovod se po mě ohlédly s jistou dávkou zájmu. U hlavy se mi zastavil nechutně roztomilý blonďatý prcek v červeném tričku a mega úsměvem. Představil se mi, natáhl ke mě ruku a čekal, až jí přátelsky stisknu. Nemám rád děti a vlezlý klučiny dvojnásob a tak jsem jen seděl s rukama v kapsách a přes černé brýle koukal na zem. Prcek tam tak stál hodně dloho a koukal na mě, dokud si ho máma nezavolala a on konečně s omluvou odplul. Ulevilo se mi, že sem se ho zbavil, a když volali mé jméno, přidal jsem se k zástupu kluků mířících do sálu.
Bylo nás tam hodně a porota, tvrdá jako obvykle, je vyhazovala pryč už od pohledu. Stál jsem na kraji řady a splýval svým tmavým oblečením s okolím, takže si mě porotci všimli až na poslední chvíli.
Když chtěli,abych zazpíval, ušklíbl jsem se a postoupil dopředu. Pustili tam nějakej slaďák. Sevřely se mi pěsti a zbělely klouby na rukou. Někdo si toho naštěstí včas všiml a přepl písničku na trochu solidnější. Zazpíval jsem, co chtěli a doufal, že mi už daj pokoj.
Ani jsem se nenadál a zbylo nás sedm. Tu zbylou dvojici porota po chvíli vyhodila a prohlížela si nás zbylé. Co jsem si tak stihl zběžně všimnout, byl tam s námi i ten kluk, který před hodinou dělal směšné obličeje na svého vysokého tmavovlasého přítele. Ten kolos měl totiž nervy v kýblu. Musel jsem se štípat, abych se nesmál tomu komikovi v zelené mikině. Potom tam byl nějaký kluk, který mi silně připomínal Liz Taylorovou v mužském provedení a, k mému zděšení, i ten blonďatý prcek z haly. To mi zničilo i poslední zbytky radosti v těle. Byl jsem otrávenej, hadí zub byl proti mě slabý čajíček.
Vyhnali nás ven, že si to musí probrat nebo co. Nevěděl jsem v tu chvíli, co dělat a tak jsem začal nevědomky chodit halou sem a tam. Měl jsem sto chutí do něčeho kopnout a shodou okolností byl poblíž ten kluk, co dělal zvuky, ale než jsem se odhodlal kopnot ho zlostí do nohy, vyšla ze dveří porotkyně a že jsme teď jako kapela.
Zmrzl mi úsměv na rtech. Kapela?! Kdo tady kčertu chtěl kapelu! Rozzuřil jsem se ale nemohl jsem nic dělat, byl jsem jedním z nich.
Po roce jsem se pořádně uklidnil a jakž takž přijal fakt,že patřím do skupiny troubů. I když ten kluk-jmenoval se Brian-mi byl docela simpatickej a hlavně byla s ním sakra prča. Potom tady byl ten zamlklej tichej týpek Kevin. Předsevzal jsem si, že ho tý stydlivosti odnaučím. Doteď se mi to úplně nepodařilo. Dokonce jsem si zvykl i na toho mrňavýho truhlíka Nicka, který mě dřív tak štval a na tu barbínu Howieho, ze kterého vyrostl dobrej chlap, který, co se týče holek předehnal už i mě, a to už je síla. Prostě dokonalá pětka. Jsem rád, že kluky mám a snad nám to přátelství vydrží.
Více se nám z A.J.eje nepodařilo vymámit a tak jsme ho raději nechali na pokoji. Stejně už si toho asi výc nepamatuje a my doufáme, že ze zbytku skupiny vymámíme víc informaci o tom jak se dali BsB dohromady.
Vaše parta Hurikán49 je stále s vámi

další díl!!!