Tak si představte,že dneska k nám do školy přijelo na padesát Italských dětí.Jen tak se podívat po škole a pokecat.Ta škola byla ještě v pohodě,le ta konverzace...No nic byli sice trochu mimo(a my taky)ale dalo se to vydržet.Bohužel,když jsme se rozdělili podle daného papíru,kdo jaké lidi povede,zjistilo se,že naší skupině chybí tři lidi´.To by nebilo ještě tak hrozný,kdybychom tam nezůstaly tři holky,z toho jedna osmačka.Ani jedna jsme jim,ač mluvili anglicky,nerozuměly ani prd!Pokusila jsem se o konverzaci a docela se to povedlo!!:))Zavedla jsem je do altánku a zatímco mé dvě české kámošky se nimraly ve slovníku,já rychle vymýšlela témata povídání..Stačilo jen říct:,,Iam Dana,This is Veronika and this is Lenka.Whats your name?"a než bych stačila mrknout,už jsme se seznámili s Fracoa,Karin,Emily a dalšími z deseti Itálků.Docela je to bavilo.Zjistila jsem,odkud jsou(to si už nepamatuju)a jaké jsou jejich koníčky.Bylo to docela zajímavý akorát má nejvíce používaná slova byly I dont now a Wait moment please:))
Rukama,nohama ale domluvili jsme se:))Pohybovala se tam taková individua jako nepovedená italská replika Filipa Jankoviče a něco,co obstojně napodobovalo Šikmou věž.Ztratila jsem někde ve škole svou milovanou černou mikinu ale co se dá dělat.Doufám,že tam zejtra ještě bude.
No nic já už končím.Blbne mi mozek z té směsice italštiny amgličtiny a čéjiny.
Tak bye bye and já vám něco řeknu-TI AMO:)))
no, já se učím španělštinu takže sme na tom podobně s jazykem