Ditterská pohostinnost
Město se lesklo jako sama hladina jezera.Christin ani nechtěla slézt Brumovi ze zad,jaký to byl nádherný výhled z koňského hřbetu.Generál jí zavedl do komnat,určených jen pro hosty.Narozdíl od stromových obydlí víl,byly tito pokoje skoro průhledné a jako by se snad samy od sebe měnily.,,Převlékněte se slečno,za chvíli pro vás přijdu a dovedu vás ke králi."Oznámil Brum a odletěl z místnosti ven na sluncem zalitý palouk.Christin se točila ve svém novém obydlí a pomalu se převlíkala.Jak moc dobře věděla,Dittové si sice na čas velice potrpí,ale jaksi jim nedělá problémy říct ,,za chvilku" a přijít třeba až druhý den.Začalo se pomalu šeřit a Bruma pořád nepřicházel.Christin seděla u okna a pozorovala zapadající rudé slunce.S počínající nocí,těžkla dívce víčka natolik,až nakonec tvrdě usnula.Ocitla se zpět v lese u stromu,kde zanechala Shanzyho.Za jejími zády se mihl stín.Prudce se otočila-Nic tam nebylo.Něco jí sledovalo.Měla strach.Stoupla si zády ke kmeni stromu a zděšeně se rozhlížela kolem.Před ní tma ještě více zhoustla.V temnotě se zjevila silueta člověka.Christin moc dobře věděla,jak bude sen pokračovat.Postava se k ní přiblížila,zvedla ruce v rukavicích a odhrnovala kápi.Christin nestihla nic zahlédnout.Za přízrakovými zády se rozzářil kotouč světla a postava se s křikem rozplynula.Dívka vykřikla a prudce zvedla hlavu z parapetu okna.Ve dveřích stál Bruma:,,Madam,dostavte se ihned ke králi.".Christin ladně vyskočila na nohy a utíkala za koněm.Vedl jí přes rozlehlou louku k lesu.Jak dívka usoudila,nemíří do královského sálu,ale šla poslušně za ním.Přišli k lesu.Bruma se neohroženě pustil do temnoty lesního porostu a Christin ho bojácně následovala.Prodrali se na úzkou cestu.,,Dál musíte sama madam."Řekl její průvodce a ukázal hnědou hlavou dál na cestu.Christin kývla a pokračovala bez Bruma.Cestička se zužovala,až najednou zmizela v trávě úplně.Čarodějka nevěděla kam se dát.Vzpomněla si ale,že se přeci jen od Karla něco naučila.Spojila ruce v tichou modlitbu a pustila se do kouzlení.Pozvedla paže k černému nebi a nechala je pomalu spadnout podél boků.Dlaně se v polovině cesty rozžaly zeleným plamínkem.,,Racoffar chiaro."Vzkřikla Christin do noci a prudce tleskla.Náhlým úbytkem many zavrávorala ale podařilo se.Na dlani jí poskakoval malý zelený plamínek.Dívka mohla v klidu pokračovat v cestě.Po chvíli hledání cesty se Christin dostala na mýtinku posetou stovkami modrých kvítků.Uprostřed stál nádherný černý Ditter.,,Vítej mocná čarodějko."Oslovil mladou dívenku.Christin se skepticky podívala na malinký plamínek,který jí málem připravil o všechnu našetřenou manu.,,Našli jsme něco,co jsi zjevně ztratila."Řekl král Monar a jeho slova doprovodil mladý šedočerný Ditter,který přiletěl hned v zápětí.,,Potřebujeme tvou pomoc."řekl král a Christin si všimla,že přes mladíkova záda leží cosi malého a zeleného.,,Známe spousty kouzel,ale nikdo z nás nemá tak vysokou manu,jakou může mít jenom lidský čaroděj.Proto doufáme,že nám pomůžeš."král ani nedopověděl a Christin se už hrnula k mladému Dittovi a sundala z něj Shanzyho malé zelené tělíčko.Položila skřítka do trávy a sklonila smutně hlavu.,,Není mrtvý.Ještě ne,ale má namále.Stačí chvíle a může být pozdě.Pomůžeš nám?."Christin se vymrštila na nohy a odhodlaně přikývla na souhlas……
krááásný:-)))