"Temní!!Temní,Temní jsou tady!!"Volal malý hoch na všechny kolem, když utíkal k Randonu.
Bylo pozdní odpoledne a Christin právě pomáhala Adamovi leštit zbraně a přitom si trénovala kouzla. Ilen s Karlem vycházeli ze stájí, zahloubaní v rozhovoru, když se k nim křičící hoch dostal. Než dítě stihlo cokoliv říci, zhroutilo se Ilenovi do náruče.
"Te..Temní...Temní jsou tady." sípavě opakoval svou zprávu.
Oba muži se na sebe vyděšeně podívali. Zatímco Karel odnesl chlapce do pokoje, Ilen utíkal k Adamovi a jeho milé kamarádce.
Vběhl do zbrojírny. "Temní!!" zakřičel na Adama. To mladíkovi stačilo. V sekundě se vymrštil na nohy a pomáhal svému mistrovi balit. Ilen se zbrojil a přitom stíhal pokřikovat na mladého paladina slova v jiném jazyce, kterým Christin nerozuměla, věděla jen, že se jistě nechystá nic příjemného. Seděla přihlouple na zemi a pozorovala shon kolem sebe, jakoby se jí to netýkalo. Z okolních domků se do zbrojírn seběhli čeledíni a otcové od rodin, které vzburcoval Karel, který zvonil na poplašný zvon na rinku.
Stejně, jako se zbrojírna naplnila, tak se taky vyprázdnila. Po pár minutách seděla Christin v hale sama. Netušila, co se dělo, a tak se sebrala a šla za svým mistrem Karlem. Vyšla ze dveří a strnula. Po celém dvoře jejich statku byli rozeseti těžce odění koně, rolníci ve zbrojích s meči, sekerami a kopími a pár malých katapultů. U vstupu do dvora stál Karel a Christin se k němu rychle přidala.
"Co se děje?" zatahala ho za dlouhý kabát.
"Temní..." zavrčel Karel z pod širokého slamáku.
Moc jí tím neřekl. Sice nechápala nic z toho, co se kolem ní dělo, ale také věděla, že víc, než jí řekl už ze starého mistra nedostane.
Postávala vedle něj, když se k ní prodral Adam. Byl bledý a schlíplý, jistě věděl co se chystá. Christin k němu doběhla a objala mladíka kolem krku.
"Musíme jet pryč. Do války. Budeš mi chybět Christin." sklopil Adam hlavu a dívka si všimla slz v jeho modrých očích. I
když nevěděla proč, měla pocit, že se se svým přítelem již nikdy neuvidí. Sevřelo se jí srdce a rozplakala se s ním.
Vydrželi v pevném objetí až do doby, kdy Adamovi jeho otec přivedl koně a on chtě-nechtě musel nasednout. Ještě, než se Adam rozjel za vojskem, Christin mu beze slova vtiskla do ruky malý kamínek s vyrytou runou, který nosila po celý život na krku jako talisman. Pohledem se přátelé rozloučili a Adam odjel.
"Kam jedou? Co se to děje? Kdo jsou ti Temní?" vyptávala se Christin Karla když stáli v bráně dvora a dívali se za odjíždějícím vojskem. On jako jediný zůstal na statku spolu s několika ženami a dětmi, které měl ochraňovat.
"Musíme pomoci tomu chlapci vevnitř." otočil se Karel, nevnímaje Christininy otázky, a odcházel směrem k pokojům pro hosty.
Christin se ještě chvíli dívala na cestu,kudy odjeli vojáci a potom se přidala k mistrovi. Srdcem ale stále byla s Adamem, který odjel na Šerá blata za Temnými. Za bitvou.
týjo, to je supér!!! 8) jen tak dál!