Dračice,jak již bylo řečeno,jsou velmi vzácné,draci se k nim proto chovají nanejvýš starostlivě a pozorně.Samec,který sedí na samičím vejci,ho neopouští,jak je jinak obvyklé,ale bedlivě ho střeží a pravidelně obrací.Když nastane čas líhnutí,staroslivý otec vejce odnese na bezpečné místo daleko od lidských obydlí a postaví hnízdo,dokonale skryté před zvědavýma očima.Jakmile se malá dračice vyklube za skořápky,začne jí nosit potravu,aby se nemusela odvažovat z hnízda.Když je natolik silná,že se udrží na otcových plecích,odnese jí na dračí dvůr,kde pak dračice žije s ostatními mladými samičkami,dokud Drak otec neusoudí,že je zralá k páření.V důsledku skutečnosti,že ji chrání a vychovává kolektiv,probíhá její tělesný vývoj pomaleji než u samců,ačkoli zralosti dosahuje rychleji.Není neobvyklé,že mladá dračice začne mluvit dřív,než jí zmizí křídlové váčky.Dračice vzbuzují velkou úctu a zachází se s nimi jako s královnami.Jsou často pyšnější a prudší než samci a žárlivě střeží svá privilegia.V době,kdy je samice připravena na svůj první svatební let,je to již zpravidla krásný dospělý tvor,kterému se dostalo moudrosti nejučenější ženy a intezivního vzdělání ve všech oblastech dračího vědění.Na svatební let se vydává sama,ale samci,kteří se s ní chtějí spářit,se k ní připojí.Nakonec se ocitne uprostřed hejna několika set plně vyvinutých samců.Toto hejno-díky své velikosti snadno zpozorovatelné-se přesune k cíli,které pro spojení zvolil Drak otec.
Mladé dračice jsou zkušené kouzelnice a občas se mění v oslnivě krásné ženy.Jelikož si tuto iluzorní podobu dokáží udržet déle než samci,jsou známé tím,že vstupují do lidské společnosti,aniž odhalí svou pravou totožnost.Jejich památka dnes přežívá v takových pověstech,jako je poučný příběh Meluzínym